Zdroj: Magazín Více než fotbal, 19. 3. 2019
Co tě k Ambassadors přivedlo?
K Ambassadors mě přivedl zhruba před třemi lety můj kamarád z gymnázia a další vedoucí Ambassadors Marek Štěpán. V té době jsem o Ambassadors vlastně nic moc nevěděl, ale z Markova nadšení jsem pochopil, že to stojí za to zkusit. Navíc jsem se chtěl posunout i fotbalově.
Proč ses zapojil do Ambassadors?
Jednoznačně je to to, jaká v organizaci a týmech panuje atmosféra a že mám možnost kromě fotbalu poznávat a rozvíjet i sám sebe. Též je to pro mě i příležitost, jak pomáhat ostatním lidem zapojit se do něčeho, co směřuje jednoznačně k Bohu a skrz to cítím, že je mi i Bůh bližší, než býval předtím.
Jaký je tvůj nejlepší zážitek s Ambassadors?
Často mě potěší, když se hráči zachovají fair-play k soupeři, i když je to v zápase třeba něco stojí. Nebo když se mě děti na kempu sami od sebe ptají na mou víru nebo se začnou starat o spoluhráče, který zrovna prožívá těžké chvíle. Nedávno se mi zas stalo, že jsem děti z kempu, které jinak neznám, potkal v tramvaji a z jejich reakcí jsem poznal, že z kempu mají rozhodně ty nejlepší vzpomínky. A ty jim, věřím, zůstanou na celý život.
V čem vidíš přínos Ambassadors?
Dává lidem možnost poznat křesťanství, a těm, kteří již věří, zase možnost víru dál prohlubovat. Ambassadors může svým hráčům pomoci v jejich budoucím životě. Má potenciál měnit i soutěže, ve kterých působí, když ostatní týmy a hráči vidí, že lze ke sportu přistupovat i jiným způsobem.
Čím se přístup Ambassadors liší od jiných sportovních klubů a organizací?
Je to určitě ta víra, která prostupuje každou činností Ambassadors. Pak také tím, že se nesnaží dosáhnout co nejlepších výsledků v té sportovní oblasti, pokud by za to musela organizace zaplatit cenu v podobě slevení ze svých hodnot. Takže možná i v trpělivosti, s jakou dokáže za svým cílem jít.
Co tě v nejbližší době čeká?
Několik těžkých zkoušek, které přijdou vlastně v každém měsíci až do prázdnin. Po nich mě snad čekají právě ty prázdniny a v nich, doufám, nějaký kemp s Ambassadors. Dále pak psaní diplomové práce a příprava na státnice. A doufám, že s Boží pomocí také spousta příjemných sportovních i jiných zážitků a nějaký další posun v naší činnosti v Ambassadors, abychom ji dělali ještě lépe.
Čemu nebo komu v životě věříš?
Věřím na prvním místě Bohu, že pro mě má nějaký plán, který má pro něj smysl a který mám plnit a který mi ukáže. Dál věřím rodině, a to bez výhrad, a přátelům. A pak také věřím každému člověku, že dokáže přinést, vykonat něco dobrého, že v každém to z jeho podstaty někde je. Což souvisí také s Bohem a vírou.
Jak jsi se dostal k víře v Boha a jak se tvůj život změnil?
Byl jsem ve víře vychováván, i když jsem si někdy po 16. roku života musel projít velkou krizí, kdy se ta dětská víra, kterou jsem bral tak nějak automaticky, musela přeměnit v dospělou, na které jsem musel pracovat. Jsem velmi vděčný, že se to povedlo. Po téhle zkušenosti jsem poznal, že víra není zadarmo a že se Bohu umíme bohužel i sami od sebe vzdálit.
Co to pro tebe v každodenním praktickém životě znamená?
Naději. Což si myslím, že je v podstatě definice víry. Naděje, že naše snažení má smysl, pokud jím míříme za Bohem. Naděje, že něco existuje po smrti, protože jinak by život nedával smysl. A naděje, že je zde vždy někdo, kdo nás miluje, ať se okolo nebo v nás děje cokoli.
Zdroj: Magazín Více než fotbal, 19. 3. 2019