Lukáši, většina čtenářů o Tobě pravděpodobně nic neví, mohl by ses nám více představit?

Dobrý den, narodil jsem se v Praze na Vinohradech, pocházím ze čtyř dětí a vyrůstal jsem v rodinném domě s prarodiči a prababičkou, což mě myslím dost ovlivnilo. Na střední školu jsem chodil na Arcibiskupské gymnázium a jsem čerstvým absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Docházíš do nějakého sboru a jaké jsou tvé záliby kromě fotbalu?

Jsem katolíkem, pokřtěným v útlém věku a celý život docházím na bohoslužby do farnosti sv. Matěje v Dejvicích. Je to malebný kostelík na kopečku nad údolím Tiché Šárky. Tím se dostávám i k mým zálibám, protože právě miluji procházky a výlety, zejména v lesích a na horách. Dále rád pomáhám na křesťanských akcích a vedu mladé lidi. Zajímám se o politiku, dění kolem sebe a kulturu všeho druhu, zejména však o hudbu.

Jak jsi se dostal k Ambassadors?

Nic nenasvědčovalo tomu, že bych se fotbalu věnoval, když jsem ještě do svých 19 let nikdy fotbal nehrál – 12 let jsem hrál závodně florbal. Vše změnila maturita a touha s bývalými spolužáky hrát fotbal, proto jsme založili tým malé kopané AG UNITED. Mým spolužákem byl i Marek Štěpán, kterého možná znáte z působení v Ambassadors, který mi v roce 2015 nabídl, abych se podíval na trénink Ambassadors. Velmi se mi to zalíbilo a když se tým Ambassadors přesouval do velkého fotbalu, domluvili jsme se s Honzou Němečkem na tom, že můj tým zařadíme do Ambassadors a já se stanu jedním z vedoucích.

Co Tě vedlo k tomu začít se více angažovat a přijmout novou roli předsedy klubu?

Obecně je to neskutečně přátelská atmosféra, která panuje napříč celým klubem, v každém z kroužků nebo týmů. Takový kolektiv vedoucích jsem nikde jinde nepotkal. A pak je to též o tom, že děláme více než jen trénování, více než jen fotbal. Snažíme se přinášet evangelium, učit fair play a starat se o všechny hráče i po osobnostní stránce a pomoci jim, pokud zažívají těžkou situaci.

Napadá tě i nějaká konkrétní zkušenost, která přispěla k tvému rozhodnutí?

Na příměstském kempu na Vinohradech, kde jsem asi před 5 lety pomáhal trénovat, se příliš fotbalově nedařilo jednomu hráči, kterého jsem měl v týmu na závěrečném turnaji. Z florbalového a obecně sportovního prostředí jsem byl zvyklý na to, že se takoví spoluhráči ocitali pod palbou kritiky. Nicméně zde na tomto kempu byla atmosféra zcela odlišná a spoluhráči tohoto méně šikovného hráče podporovali a stále ho zapojovali i do hry. Výsledek byl ten, že nakonec rozhodl finálový penaltový rozstřel. Možná by se to stalo i v jiných klubech, ale v Ambassadors se to děje pravidelně.

A na závěr, mohl bys čtenářům představit své vize týkající se klubu?

Moc bych si přál, aby klub sloužil hráčům a jejich rodičům tak, jak doposavad. Přinášel radost, pospolitost a v týmech panovala dobrá atmosféra a fair play. Myslím, že tyto hodnoty nejsou samozřejmostí. Jistě to je i hlavní moto Ambassadors představovat Boha a hlásání evangelia. Další vizí, ač zní možná málo ambiciózně, je stabilizace klubu, která je po změnách a působení pandemie nutná, udržení „A“ týmu mužů a týmu starších žáků v soutěži FAČR. A dále nalezení nových vedoucích, aby se služba mohla rozšiřovat.